Čajovník jeho pěstování a rozšíření
Linné na základě popisů Johna Hilla rozlišoval dva druhy čajovníku, Thea Viridis, který měl být zdrojem čaje černého a Thea Bohea, který měl dávat čaj zelený. Tento omyl byl kupodivu napraven teprve roku 1843. „Systematické“ názvosloví čajovníku je tedy trochu zmatečné - mezi synonyma C. Sinensis patří Thea sinensis, T. bohea, T. viridis, T. cantonensis, Camellia thea, C. theifera. Kuriozitou je, že rodové jméno Camellia, nese čajovník po čechovi Kamelovi. Uvnitř druhu se rozlišují dvě nebo tři základní skupiny čajovníku - čajovník čínský, čajovník assámský a případně ještě čajovník "indočínský". Prakticky není možné se setkat s „čistými“ formami, na plantážích jsou kříženci. Čajovníky čínské jsou menší, volně dorůstají výšky 5 m a snesou drsnější podmínky než čajovníky assámské. Nejméně rozšířené jsou čajovníky indočínské (kambodžské), vysoké kolem pěti metrů. Později bylo dokázáno, že rody Thea a Camellia rozdělovat nelze a rozhodnutím Mezinárodního botanického kongresu byly sloučeny pod jménem Camellia.
Čajovník z botanického hlediska
Čajovník - Camellia Sinensis, čeleď Theaceae, byl evropským botanikům znám již dávno. Už před Linnéem (1753), otcem moderní vědecké nomenklatury, najdeme více než deset referencí na čaj. Linné původně zařadil čajovník do samostatného rodu, Thea. Později bylo dokázáno, že rody Thea a Camellia rozdělovat nelze a rozhodnutím Mezinárodního botanického kongresu byly sloučeny pod jménem Camellia. Linné na základě popisů Johna Hilla rozlišoval dva druhy čajovníku, Thea Viridis, který měl být zdrojem čaje černého a Thea Bohea, který měl dávat čaj zelený. Tento omyl byl kupodivu napraven teprve roku 1843. „Systemstické“ názvosloví čajovníku je tedy trochu zmatečné - mezi synonyma C. Sinensis patří Thea sinensis, T. bohea, T. viridis, T. cantonensis, Camellia thea, C. theifera. Kuriozitou je, že rodové jméno Camellia, nese čajovník po čechovi Kamelovi. Uvnitř druhu se rozlišují dvě nebo tři základní skupiny čajovníku - čajovník čínský, čajovník assámský a případně ještě čajovník "indočínský". Prakticky není možné se setkat s „čistými“ formami, na plantážích jsou kříženci. Čajovníky čínské jsou menší, volně dorůstají výšky 5 m a snesou drsnější podmínky než čajovníky assámské. Nejméně rozšířené jsou čajovníky indočínské (kambodžské), vysoké kolem pěti metrů.
Čajovník jako rostlina
Čajovník je z botanického hlediska stálezelený keř, dorůstající v přírodě výšky 5 až 15 metrů, výjimečně až kolem třiceti metrů. Na plantážích jsou keře udržovány ve výšce kolem jednoho metru, způsobem sběrem jsou pak řady keřů dokonale zarovnány, třeba do podoby jakýchsi čajových stolů. Umožňuje to pohodlnější sběr čajových lístků a zvyšuje úrodu, tedy to, oč jde majitelům plantáží především. Listy čajovníku jsou dlouhé od tří do pětadvaceti centimetrů a široké mezi jedním a deseti centimetry, dospělé listy jsou tlusté, hladké a kožnaté, s krátkým řapíkem. Květy jsou bílé, vyrůstají jednotlivě až po třech, mají pět okvětních lístků a výrazně žluté prašníky.
Pěstování čajovníku
Na čajových plantážích se čajovník pěstuje ze semen nebo z řízků. Semena se nechávají určitou dobu dozrávat, potom pěstují v pařeništích. Mladé rostlinky se asi po půl roce přesadí na plantáže. Nevýhodou je nestejnorodost potomstva. Druhým způsobem je řízkování, listové řízky zakoření asi po dvou měsících a po osmi měsících se také přesadí na plantáže. Čajové keře jsou uspořádané v charakteristických řadách. Asi ve dvou letech se provádí první tvarovací řez, tři roky starý čajovník je připraven pro sběr lístků. Po dalších třicet až sto let se pravidelně sbírají lístky a keř se přiřezává do vhodné výšky kolem jednoho metru. Najdou se sice i čajové plantáže s několik set let starými čajovníky, ale staré rostliny dávají tuhé listy horší jakosti.
Oblasti pěstování a rozšíření
Čajovníku se nejlépe daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu, roste na kyselých půdách, od hladiny moře až po nadmořské výšky kolem 2500m. Kvalitnější čaj dávají rostliny ve vyšších nadmořských výškách. Nejpodstatnější pro růst čajovníku je dostatečná vlhkost - to je také příčinnou neúspěchu většiny pokusů o pěstování vlastního čaje v našich podmínkách. Čaj se pěstuje v mnoha zemích v Asii, Africe a Jižní Americe. Bangladéš, Burundi, Georgien, Indie, Indonésie, Keňa, Čína, Malawi, Malajsie, Mozambik, Papua-Nová Guinea Rwanda, Srí Lanka, Tanzánie, Uganda.
